Povím vám krátký příběh o tom, jak jsem se většinu svého života stále jen snažila přizpůsobovat druhým a být hodnou holkou a kam mě tohle přizpůsobování se zavedlo. Tahle přizpůsobivá Nikol neměla problém, když dostala v práci nějaký extra úkol, který třeba znamenal čas navíc. Co na tom, že pak byla unavená a vnitřně frustrovaná a naštvaná? Přizpůsobivá Nikol se taky nikdy nedokázala pořádně pohádat se svým mužem a prosadit si svou, nechala se vždycky “uargumentovat” a nakonec si vždycky přišla slabá a poražená. Když jí její muž řekl, že se chová na veřejnosti neadekvátně a je moc hlasitá (například), tak přizpůsobivá Nikol raději zmlkla, protože nechtěla, aby se s ní její muž cítil nepříjemně. Co na tom, že tím potlačila svou aktuální radost a energii, která zůstala nevyjádřená a nevyužitá uvnitř ní? Co na tom, že se cítila jako malá holka, která dostala facku od rodiče?
Všechna ta dlouhá léta to ve mně postupně bobtnalo a rostlo, až to jednou bouchlo. Nebyl to klasický výbuch ve stylu drsné hádky, bylo to malé zhroucení z práce. Po něm jsem si uvědomila, že už nechci být stejná jako dřív. Že moje dosavadní chování a přístup k životu mě dostal akorát tak do slepé uličky. Měla jsem práci, která mě nebavila a byla pro mě jedině obrovským zdrojem stresu a vyčerpání, a manžela, který se postupně nenápadně proměnil v mého spolubydlícího. Protože jsem se stále snažila aspoň trochu napasovat do role jeho vysněné manželky a hospodyňky, která mi ale nebyla přirozená.
Nastal čas tohle všechno postupně začít odhazovat. Začala jsem objevovat sama sebe a to, co mi opravdu dělá radost. Odpovídala jsem si poprvé upřímně na otázku, co chci v životě dělat, co mi dává smysl a co už rozhodně dělat nechci. Bylo to 6 měsíců hlubokého ponoru, kdy jsem trávila i několik hodin denně tím, že jsem se učila komunikovat se svým tělem a podvědomím a vnímat odpovědi, které přicházejí z hloubi mě samotné. Konečně jsem si taky udělala čas a splnila si některá svá přání a vyzkoušela vysněné aktivity, abych zjistila, že zážitek to byl sice hezký, ale hlouběji se dané činnosti věnovat nechci. Tohle bylo dost důležité ponaučení – někdy je dobré přestat snít a danou věc si vyzkoušet na vlastní kůži, protože jen tak můžeme opravdu zjistit, zda nás to baví a dává nám to smysl. Jinak to může velmi snadno zůstat vysněnou představou v naší hlavě, vzdušným zámkem, ke kterému se upínáme, a přitom zbytečně.
Po těch 6 měsících jsem byla někým jiným. S mužem jsme si vyzkoušeli krátké odloučení, během kterého jsem si naplno bolestně uvědomila, že my dva už k sobě nepatříme. Já nedokážu a už ani nechci naplňovat jeho představy a snažit se mu přizpůsobit, a stejně tak on už dávno nevyhovuje mně. Bylo to náročné a přesto krásné období. Díky tomu, že jsem poznala sama sebe a zjistila, co mi dělá dobře, co je pro mě důležité a kdy, kde a s kým se cítím dobře, jsem v sobě zažehla spoustu energie. Energie, která do té doby zůstávala ležet ladem a byla udusávána mým přizpůsobováním se okolí. Teď se najednou mohla projevit, a já jsem tak zvládla během 3 měsíců nástup do nové (dočasné) práce, start koučovacího výcviku, rozvod a stěhování do nového bytu. Zpětně viděno mi to přijde neskutečné, ovšem tenkrát jsem byla tak plná radosti, svobody a očekávání všeho úžasného nového, že jsem to s přehledem zvládla.
Pokud taky máte pocit, že se až příliš často přizpůsobujete druhým, pojďte si dát ten čas a blíž prozkoumat, co to je za situace, ve kterých se nejčastěji přizpůsobujete. Nejspíš zjistíte, že tyhle situace mají něco společného. Určitý opakující se vzorec. A od toho se pak můžete odpíchnout a začít experimentovat s vlastním řešením a možnými změnami. Jak můžete začít jednat novým způsobem a narušit tak současný status quo a běh věcí, tak abyste vypadli ze zažité rutiny?
Ve vašem zkoumání je zároveň ukryté řešení vaší situace. Neříkám, že to bude jednoduché a že se to bude lidem kolem vás líbit. Pokud si vaše okolí zvyklo, že vy jste ten nebo ta, kdo se obvykle přizpůsobí, tak si buďte jistí, že proti vaší změně budou mít námitky. Berte to ovšem jako zkoušku a skvělou příležitost. Můžete si takhle začít pravidelně trénovat a posilovat svou schopnost méně se přizpůsobovat. Protože jen neustálým tréninkem a opakováním se pro vás tohle nové chování stane normálním. V prvních pár týdnech či měsících počítejte s tím, že se budete cítit nesví a bude to nekomfortní. Tuto počáteční fázi je nutné překonat a jít do toho s pevnou vůli, výdrží a vytrvalostí. Mějte na paměti, proč to děláte a co všechno vám to přinese a umožní.
Níže vám proto nabízím set otázek, které když si pro sebe upřímně zodpovíte, tak započne vás proces osvobozování se:
- Co je to za situace, ve kterých mám nejčastěji pocit, že se příliš přizpůsobuji? Co mají tyto situace společného?
- Jaká je moje skutečná potřeba = jak bych se v té situaci chtěl zachovat, abych nešel sám proti sobě a svému vyššímu dobru?
- Čeho se bojím, co mi brání přestat se přizpůsobovat a jasně se vymezit?
- Jak se obvykle cítím, co si myslím, poté co jsem se opět přizpůsobil a šel sám proti sobě?
- Jaký je nejhorší možný scénář toho, co se může stát, když budu v tomto přizpůsobování se dál pokračovat?
- Co můžu začít od teď dělat pro to, abych se začal méně přizpůsobovat a častěji jednal podle svých potřeb a přání?
Přeju vám hodně zdarů a naplněný život podle vašich představ!
Vaše optimistická průvodkyně změnou Nikol
Zdroj: Nikol Janovská